Od 31.května začíná i v České republice platit plošný zákaz kouření ve všech restauracích. Mám s tímto zákazem bohaté zkušenosti ze zahraničí. Jako nekuřák jsem v zahraničí skoro litoval že nekouřím. Kouřit muíte chodit ven. A samozřejmě, právě venku u cigarety dochází k častému seznamování kuřáků. Pokud vyleze zakouřit ven sama ženská, je zřejmé, že je tu bez chlapa a máte šanci se s ní dát do řeči. To se nám, nekuřákům nemohlo stát. My jsme pořád seděli jen v baru uvnitř se svou partou.

V západním světě tento zákaz funguje plošně dlouhé roky. Kuřáci jsou většinou omezeni ven nebo do kuřárny, což bývá často zasklená začouzená místnost, do lze vidět. V ČR měl zákon trochu složitější postup. U nás má kouření v místnostech hluboký kořen. Pokud se podíváte na staré filmy z dob komunismu, všichni kouří doma, v obýváku, na společné šatně, na schůzí a v kanceláři. Společně po boku s nekuřáky. Těžkou říci zda to nekuřákům dříve nevadilo nebo jich bylo málo aby se ohradili. Každopádně kuřáci omezují nekuřáky svými cigaretovými pachy.

Protikuřácký zákon, jakkoli s ním souhlasím má určitě i své neduhy. V podstatě jde o zásah do svobodného podnikání. Otevřete si hospodu a nemůžete se svobodně rozhodnout, zda se v ní bude kouřit nebo ne. Nejvíc mě ovšem vytáčí, proč se začíná právě u restaurací. Pokud nepočítám některá veřejná místa (zastávky, areály státních budov, apod.) tak stát útočí právě na restaurační zařízení. Co ale například kouření doma, když máte děti. Ono se stačí podívat na pár dílů Výměny manželek, co za hovada tam jsou. Hulí spícím dětem přímo na hlavu, hulí v kuchyni při jídle. Zkrátka pořád. A děti v tom vyrůstají. Neměl by snad stát začít právě zde. Ochránit ty, kteří se bránit neumějí? Pokud lezeme do zakouřené hospody, je to naše volba. Můžeme se svobodně rozhodnout, zda chceme cigaretový kouř dýchat. Může se však takto rozhodnout malé díte, jestli mu bude rodič kouřit pod nos ?
Když lze omezovat podnikání, jistě by šlo ohlídat i kouření v domácnostech. Máš děti, tak uvnitř nesmíš hulit.