Poslední měsíc jsem se cítil vyčerpaný a bez energie. Kromě neustálé únavy jsem si všiml, že ztrácím chuť na sex, což začalo ovlivňovat můj vztah s partnerkou. Přestože jsem se snažil najít energii na každodenní aktivity, nic nepomáhalo.

Po několika týdnech váhání jsem se rozhodl navštívit lékaře. Po sérii testů mi lékař sdělil, že mám nízkou hladinu testosteronu, což by mohlo být příčinou mého problému. Byl jsem překvapen, protože o testosteronu vím jen málo.

Lékař mi podrobně vysvětlil, co nízká hladina testosteronu způsobuje. Kromě únavy a snížené chuti na sex může vést k depresím, ztrátě svalové hmoty, nárůstu tělesného tuku a snížené hustotě kostí. Zdůraznil však, že existují možnosti léčby, které mi mohou pomoci.

Než bych začal s medikamentózní léčbou, doporučil lékař mi vyzkoušet přirozené metody zvyšování testosteronu. Navrhl pravidelné cvičení, zdravou stravu bohatou na zinek, dostatečný odpočinek a snížení stresu. Je možné i užívat doplňky stravy na podporu přirozené tvorby testosteronu. Léky totiž do těla přímo dodávají testosteron, ale v těle neumí rozproudit přirozenou tvorbu. Na rozdíl od toho, doplňky stravy přímo neobsahují testosteron, ale obsahují látky, které podporují procesy v těle působící na tvorbu testosteronu. Proto se vždy nejdříve zkouší podpořit tělo ke zvýšení přirozené tvorby. Rozhodl jsem se dát těmto změnám šanci.

Po několika měsících se cítím jako nový člověk. Pravidelné cvičení mi dodalo energii, zlepšilo mou náladu a zvýšilo mé sebevědomí. Zdravější strava a doplnění zinku vedly ke zlepšení mého celkového zdraví. Začal jsem znovu pociťovat chuť na sex a náš vztah s partnerkou se výrazně zlepšil. Díky změnám v životosprávě a péči o své tělo se cítím silnější a spokojenější než kdykoliv předtím.

Dnes bych se chtěl podělit o jednu zkušenost, která se mi před časem stala z právního soudku. Není to tak
dávno, co jsme potřebovali vyřídit jednu rodinnou záležitost mimo město a poměrně jsme spěchali. Jeli
jsme přes cesty, kde už to člověk zná, jelikož jezdíme za rodinou mimo město pravidelně a člověk má tak
nějak pocit, že se nemůže nic stát, že přece touhle cestou už jel 100x.

Jak se říká náhoda je blbec a zrovna v tenhle den nás snad poprvé na tom úseku zastavila hlídka. Po celé
té věci jsem si původně myslel, že je vše v pohodě a vlastně se nic zásadního nestalo, naivně jsem si
myslel, že jsem to u Policie tak nějak ukecal a zaplatím maximálně nějakou pokutu, no nemohl jsem se
více plést. Měl jsem totiž pár řidičských škraloupů navíc (za mobil, za pas a podobné blbosti).

Od úřadu dorazil tzv. Příkaz. Dokument, že je mi udělen zákaz činnosti (tedy zákaz řízení na 12 měsíců). Jelikož je pro mě jako pro většinu lidi řidičák důležitý k práci a neméně pro osobní život, začal jsem googlit. Nejdříve jsem našel nějaké blogy, které řeší obecně vybodování a zákaz řízení. Najdete tam rady, co dělat když vás zastaví policie, že máte vždy znát svůj bodový stav a hlídat si počet bodů. Také nějaké fintičky, jak se bodování ve finále vyhnout. Také jsem tam našel, že existují firmy nebo právníci, kteří na problémy v této oblasti specializují.

Našel jsem několik firem. Oslovil jsem jich 5 – zakazrizeni.cz, obhajobaridice.cz,
mam12bodu.cz, vaseobhajoba.cz a rokbezpokut.cz abych si srovnal informace, které mi sdělí.
Abych nezacházel do velkých detailů – kromě Vaší obhajoby mi všude řekli úspěšnost okolo 90-95%, což
mě na jednu stranu potěšilo, na druhou jsem byl mírně skeptický a říkal jsem si, že přece celá ta věc
nemůže být tak jednoznačně garantovaná. Když jsem se začal ptát na detaily a proč si tím jsou jistí tak
každý z nich používal různé argumenty, které si ovšem vzájemně mírně odporovaly. Probíhalo
určité mlžení až nafukování banalit, které jsem již věděl z předchozích právních zkušenosti, že jsou pouze
formality, které rozhodně nemají váhu.

V tomto ohledu bych se pozastavil nad Vaší obhajobou. Chlápek v telefonu zněl poměrně rozumně a od
začátku můj případ odhadoval na úspěšnost okolo 60%, spíše 50/50. Není to sice tak optimistické ale jak
se postupně ukazuje (a z dalších dotazů jsem k domu došel i sám) více blízké realitě. Využil jsem tedy
nakonec tuto společnost, která se mi svým přístupem k potenciálnímu klientovi zdála nejvíc seriózní a
jejich advokáta. Případ ještě není uzavřen ale zatím průběh hodnotím kladně. Další komunikace s
advokátem také k mojí spokojenosti.

V tomto ohledu bych tedy radil opravdu si srovnat informace a ptát se. Zároveň se vyhnout obloukem
těm, kteří se prezentují, že vás téměř vždy “vysekají” ze všeho.

Nová přítelkyně si zaslouží zcela jistě více dárečků, než když jste pak spolu roky. Sice jsme spolu pouhé tři měsíce, ale nějaký ten dárek se občas hodí (samozřejmě za to nic nechci 🙂 ). Pár drobností jsem koupil a minulý týden začal uvažovat o kabelce. Trochu jsem guglil, jak se kupuje kabelka pro ženu. A řeknu vám, není to vůbec jednoduché. Úplně základní dělení, na které narazíte je podle barvy a typu. Ženy se primárně rozhodují podle typu. Obvykle již dopředu vědí, jaký typ kabelky hledají. Např. do ruky, nebo s popruhem přes rameno. Velké nebo malé. Nebo jen menší psaníčko. Teprve potom vybírají barvu.

Zajímavé jsou dvě věci. Dle údajů v skliku jsou nejvyhledávanější právě barvy. Až potom typy. A eshopy fungují samozřejmě uplně stejně. Základní dělení je podle barev, poté podle typu kabelky. Takže když jsem přišel na to, jaký typ chci, tak jsem musel nejdříve projíždět kategorie barev. Dobře to má udělané jedině Glami vyhledavač zboží, kde od začátku máte k dispozici všechny parametry, takže začít můžete klidně délkou popruhu. Zde jsem také vytipoval několik pěkných kousků k finálnímu výběru.

No, nakonec jsem to ale udělal jinak. Vybral jsem 10 top kabelek. Pak jsem všechny ukázal přítelkyni a ta si jednu z nich z radostí vybrala. A proč jsem nevybral sám? Jak jsem pročítal jednu ženskou diskuzi, tak si tam dost žen stěžovalo, že dostaly kabelku od svého partnera. A akorát jim tím přidělal starosti, protože se jim obvykle nelíbí, co vybral partner a kabelku chtěly vyměnit. Což už ale musely udělat samy. Chtěl jsem tedy ušetřit starosti přítelkyni a dát ji na výběr z mého výběru. Takže jsem aspoň částečně kabelku vybral já.

Nedávno jsem si chtěl koupit svůj první malý byt. Nejsem žádný boháč, ale na malém městě jako je naše nejsou ceny tak vyšponované jako jinde. Nejhorší část byla čekat. Protože nabídka je dost malá a byt na prodej se objevuje jednou za čas. Ale poštěstilo se a já našel pefektní 1+1. Domluvili jsme se prakticky ihned. Já měl zajistit advokátní úschovu a složit peníze.

Při kontrole smlouvy jsem ale narazil na nedostatek, který celý prodej málem zhatil. Cyhběla zde zmínka o zařazení do stupnice energetické náročnosti budov. Tzv. energetický štítek se správně jmenuje průkaz energetické náročnosti budov a je zapotřebí jej zmínit ve smlouvě. Obsahuje hodnocení celé budovy z hlediska úniku energií – tepelných úniků.

Průkaz hodnotí veškerou energii potřebnou pro provoz budovy, tedy energii na vytápění, přípravu teplé vody, chlazení, úpravu vzduchu větráním a klimatizací a energii na osvětlení. Průkaz lze zpracovat pro jakoukoliv budovu či její ucelenou část.

Cílem průkazu tedy je, aby kupec nemovitosti dokázal lépe odhadnout energetické náklady na domácnost. Prostě ať nekupiujete zajíce v pytli. No a prodejce tento dokument neměl, přestože by jej mělo mít SVJ, kde se byt nachází. Z rozhovoru s předsedou vyplynulo, že dokument skutečně chybí. Prý nevěděli že jej musí mít. Z toho jak mluvil jsem pochopil, že se mu nechce energetický průkaz zajištovat. Přestože stačí jeden telefon, protože energetických specialistů je jako máku a bijí se o každou zakázku. Dokonce jim za to hrozí i pokuta až 100 000 Kč, ale s některými lidmi toto prostě nehne.

Jak jsme to vyřešili? Aby vše proběhlo v pořádku a zároven jsme nemuseli čekat až svj nechá udělat průkaz energetické náročnosti, šli jsme další možnou zákonnou cestou. Prodávající přiložil ke smlouvě vyúčtování služeb (tj. elektřina, plyn, teplo, voda) za poslední 3 roky. Tyto dokumenty mohou v případě prodeje nahradit energetický štítek. Toto jsme se aspoň dozvěděli. Já samozřejmě nikoho nikde udávat nebudu, zvlášť ne, když je to nyní i mé společenství vlastníků.

Jako běžný nakupující se samozřejmě tetelíte blahem když vidíte nízké ceny. Na druhé straně barikády však vládne tvrdý boj o zákazníky a aspoň nějakou marži. Když začaly internetové obchody, byl to super byznys. Žádný kamenný obchod, drazí prodavači. „Jen“ web – eshop, zboží a skladě nebo u dodavatele a možnost mít nižší ceny než kamenný obchod. Doba se ale změnila. V kamenných obchodech leckdy najdete zboží levnější než na internetu.

Proč to? 

Eshopům šíleně vzrostly náklady na jednu objednávku. Na internetu se výrazně zvýšila konkurence. Počet eshopů je v ČR vysoký (až 40 tis., což je v přepočtu na obyvatele zřejmě nejvyšší číslo na světě). Díky tomu si ve vyhledavači zákazníci mohou vybírat, kde nakoupí. Proto se eshopy předhánějí kdo nejvíc podstřelí cenu. Další si platí velmi drahou klikací reklamu, aby zákazník zabloudil zrovna k nim. A spoustu dalších marketingových kanálů (emailing, affiliate, sociální sítě, srovnavače zboží, atd). A protože eshop nemůže výrazně zvýšit cenu, tak si ubere ze své marže

Příklad: fototapety

Dříve jsem se pohyboval v odvětví dekorací a obrázkových fototapet na zeď. Před deseti lety se marže pohybovaly kolem 50-60%. Eshopu bylo jen pár a všichni měli víceméně to samé za podobné ceny. Všechny fototapety jsme nabízeli skladem a měli jsme pár stovek obrázků. Nádherná doba. Vydělávali jsme peněz jako šlupek.

Pak se objevily pronájmy eshopových systémů, kdy si za pár stovek pronajmete eshop a jedete. Obchodů s fototapetama se ve vyhledavači objevilo hned několik. Často to byla matka na mateřské, která to brala jako přivýdělek. Takže podstřelila ceny. Nám nezbývalo nic jiného než se přizpůsobit a ceny postupně snižovat. Ano, můžete zlepšovat zákaznicky servis a pár dalších věcí, ale ve finále rozhodne cena produktu. Začly se tisknout i fototapety na míru. Tam se dalo něco vydělat, protože bylo potřeba jednat se zákazníkem a bavit se o zakázce. Na to mini eshopaři na částečný úvazek nemají čas. Marže postupně padaly na nějakých 30%. Stále to bylo snesitelné. Pokud jste si ale platili reklamu, už to bylo na hraně.

Před pár měsíci hlavní dodavatel (a výrobce fototapet v ČR) snížil velkoobchodní ceny, ale také ceny doporučené. Takže marže spadla někam na 15-18%. A to mi konečně došla trpělivost a ukončil jsem to trápení. Fototapety jsou krásný produkt, dobře se posílá, zákazníci z něj mají radost. Ale zadarmo člověk prostě pracovat nemůže.

V minulých týdnech se ze strany taxikářů rozpoutal hon na řidiče využívající aplikaci Uber. Mluvili do médií, psali do diskuzí, ale hlavně napadali řidiče Uberu na letišti a v pondělí cestu na letiště úplně zablokovali. Proč začala honička na řidiče uberu zrovna teď? To vlastně nikdo neví. Nejsem fanoušek pražských taxikářů, protože je to zcela banda bývalých veksláků, kteří si myslí, že pořád máme komunismus. Nikdo nepochybuje, že pokud si zavoláte taxíka na ulici, tak vám nasolí za jízdu pořádnou pálku. Extra když jste cizinec. Pak jsou cesty předraženy i desetinásobně.

Říká se, že taxikáři mají podplacené policisty. A to nejen na Praze 1. To co dělají pražští taxikáři by nemohli dělat, pokud by neměli nějaké páky na magistrátu. Přelepování značek s omezením vjezdu v ulici Karlova (u Karlova mostu) je jen špičkou ledovce (stojí za to se na to podívat, fakt je to furt přelepené a ulicí jezdí vesele taxíky. A policajti tomu jen přihlíží. Další důkaz předvedli policisté na letišti, když parta buranských veksláků ve žlutém napadala řidiče uberu, polepovala jim auta a zamezovala v jízdě. Policajti jen stáli a příhliželi. Evidentně měli zakázáno zasahovat.

Na Uberu taxikářům nejvíce vadí, že nesplňují podmínky pro provozování taxi. Nicméně oni taxíkem nejsou. Nemohou využívat místa pro stání taxi, speciální rychlé jízdní pruhy a další přednosti, které taxikáři mají. Taktéž prý uberáci nemají taxametry. Tento argument je zcela zcestný, vzhled k tomu, že všichni známe finty pražských taxikářů. Tzn. jízda s vypnutým taxametrem, přelepování desetinné čárky (specialita taxikářů v pařížské) nebo hacknuté přístroje. Mě jako zákazníkovi teda přijde věrohodnější aplikace, která mi spočítá cenu, čas a kilometry.

A posledním argumentem je, že uberáci neplatí daně z provozované činnosti. Velmi rád bych viděl danové přiznání taxikářů šmelinářů. Myslím, že moc daní tam nebude.

V poslední době je u nás stále více firem, které rostou obřím tempem, ale jsou hluboce zadlužené (tento trend je ovšem i zahraničí, tam to bude ještě horší). Nemyslím teď firmy typu EPH (Křetínský), která je zadlužena, tak nějak zdravě. Tzn. že nakupuje další firmy, které jsou ale samy o sobě ziskové (či se tomu blíží) a majetek je formou nových továren a elektráren, které mají svou skutečnou hodnotu (a poptávku po svých produktech – energii).

Já mám na mysli online společnosti, zabývající se prodejem koncovému zákazníkovi. Retail byznys je dnes neuvěřitelně pokřivený. Marže na produktech klesly na minimum, protože zkrátka vyrobit cokoli není problém. Vliv má samozřejmě i Asie, která nás zaplavuje mořem laciných cetek (oblečení, kuchyňské potřeby, už i nabýtek a vybavení domu..). U nás funguje několik velkých online firem, které rostou obřím tempem a jsou ve ztrátě každý rok, ale navíc zvyšují své dluhy. Typickým příkladem je gigant Mall a Zoot, které se z dluhů nevyhrabou snad nikdy. Přitom konkurenční Alza je v zisku a dluhy jsou úměrné růstu (působí již na 28 trzích). Další příklad ziskových projektů jsou Vivantis a Notino (bývalé Parfums). Tyto tři ziskové příklady jsou eshopy budované dlouhé roky od nuly, doslova z garáže. A jejich hospodaření tomu odpovídá. Nikdy se neúměrně nezadluží a stále mají dostatek hotovosti (tj. dobrý poměr mezi přijímanými penězi od zákazníků a výdaji ve formě nákupů od svých dodavatelů). Na rozdíl od toho jsou Mall a Zoot násilím protlačené značky, kde za pomoci obrovského balíku peněz sebraly kus trhu, ale ten pořád není schopen uživit. Zvláště Zoot na to asi nebude nejlépe, protože zvažují nabízet firemní dluhopisy nýmandům (tzn. nám obyčejným lidem). To u firem zpravidla značí vrchol zoufalství, kdy nejsou schopny získat peníze od banky.

Je asi otázkou času, kdy již nenajdou další ovce na dotování svých ztrátových byznysů a v té chvíli nedokážou splácet své závazky. Pak následuje insolvence a prodej. Podobně skončili levne-elektro nebo mt-nabytek.

Nedávno jsem viděl hezký virální obrázek Zemana s pozadím vepřína v Letech. Na obrázku byl nápis „Svině v letech“. Vtipný a nápaditý. To co provádí Hrad v posledních měsících a řekněme v posledních rocích (nechci opět užívat slovo lety) je fakt humáč. Jestli toho starce zvolí ovčani znova, tak to bude katastrofa pro ČR.

Co mě ale pobavilo v posledních dnech je kauza Liglass Trading. Vše vyšlo najevo, až po zveřejnění dopisu hradního kata Mydláře (čti správně jako Mynář). Bezištně napsal dopis zkorumpované kyrgyzské vládě, kterým měl firmu podpořit ve výběrovém řízení na dostavbu energetické kaskády. Jedná se o vládní projekt, jehož součástí je i odkup podílu ruské firmy, která měla projekt původně na starosti. Úsměvné je, že firma Liglass Trading do té doby operovala s ročním obratem kolem 15 milónů a rozhodně se nevěnovala energetice.

Shrňme si následující fakta, která dohromady tvoří více než podezřelý celek:

1. Sesterská firma Liglass je v insolvenci a dluží pár desítek miliónů svým věřitelů (ověřitelné na justice.cz, stačí do insolvenčního rejstříku zadat liglass.
2. Zakázka se odehrává v dalekém Kyrgysztánu, který je znám přebujelou korupcí, klientelismem a vládou malé skupiny oligarchů.
3. Nákup podílu ruské firmy, který je podmínkou dostavby.
4. Liglass Trading na svých webových stránkách tvrdí, že podobných projektů dělala v zahraničí desítky. Nikdo z jejich partnerů a zadavatelů však firmu nezná.
5. Financování projetku (je třeba investovat cca 15 miliard korun) je nejasné, jednatel firmy tvrdí, že peníze má. Přitom jde o klíčovou část kontraktu. Kdo jej zaplatí?
6. Nejsou veřejně známy žádné garance. Hrozí tedy tajná garance českého státu, který by případný tunel zatáhl ze svého.
7. Dobrovolná nezištná pomoc hradního kancléře (dovede si představit že člověk s nejasnou minulostí a bez prověrky dělá něco jen tak?)

Těchto sedm bodů poměrně jasně shrnuje, že kolem zakázky je spoustu otazníků a minimálně podezřelých okolností. Nicméně již probíhá. Celé to působí jako vymyšlený tunel, kdy Liglass Trading na všechny práce bude mít subdodavatele. Ten proinvestuje peníze, nic se nepostaví a bude se hledat viník případně garant, který to uhradí. Ten nám jen zbývá se modli, že český stát (nebo některá jeho složka) zde jako garant nevystupuje.

Tak tohle mě opět rozesmálo a poté i naštvalo. Snažím se na zprávy z ihned a idnes dívat s nadlhledem, protože vlastníci mají svoje (často vzájemně shodné) zájmy. Ale tohle je zase výplod. Odborníci z Deloitte (auditorská firma – jinak řečeno, „upravíme vaše účetnictví dle vašich potřeb..“) vyhlásila jakousi malou noname anketu o které se okamžitě píše na ihned.

Výsledek ankety mezi podnikateli ukázal, že EET je druhý nejoblíbenější podnikatelský zákon. A teď tu o červené Karkulce. Tak předně. Ankety  se zúčastnili předem vybraní členové tří veskrze soukromých organizací (pouhých 360 osob). Za druhé nominace EET do ankety se objevila až den před hlasováním.. jako zázrakem. A za třetí není nikde dohledatelný způsob hlasování a doptávané otázky. Zdroj dat je však pro posouzení kvality ankety zcela zásadní.

Navzdory ušlechtilým kecům klukům z Deloitte je tento počin naprostá slátanina. Veřejně pak prezentovat výsledky jako většinový názor je lež (a kdo lže ten krade, že Deloitte?). Rozhodně většina podnikatelů z EET takto nadšená není. Jen to komplikuje podnikání. Krásnou ukázkou jsou eshopaři, kteří museli integrovat drahá řešení, aby dále mohli provozovat platbu kartou (!!??). Karta je snad bezhotovostní platba ? Prostě celý zákon je slátanina, která má za úkol jedině. Pomalu znepříjemňovat malým podnikatelům jejich podnikatelské úsilí a ubíjet v nich podnikatelského ducha. S úbytkem drobných podnikatelů se bude soustřeďovat kapitálová moc několika velkým majitelů. To budou vlastně čeští oligarchové. Dnes je situace pořád v pohodě, protože živnostníků je dost. Ale pomalu se kolem nich stahují mračna. Třeba Finanční správa podniká řadu kroků, jak vám podnikání znepříjemnit a pokud na vás ukáže prstem někdo z mocných, je po vás.

Reklamy firem na nás skáčou na každém kroku. Venku na každém rohu visí billborad s reklamou na váš oblíbený supermarket s akci na prací prášky. V televizi je reklama každých 20 minut (začíná se to přibližovat silně západu, kde se na běžnou telku fakt nedá dívat). Nejhorší je asi situace na internetu. Zde reklamy jsou v celé obsahové síti (tzn. webstránky které si prohlížíme). Každý jen trochu více navštěvovaný deník je dokola obsypán reklamami. Obvykle výrazně zpomaluje načítání. Posledně jsem zkoušel super.cz a fakt se to tam nedá. Když si chcete počít v klidu bulvárek, jedou do vás jednu reklamu za druhou, seká se vám prohlížeč  a za minutu z webu odejte a znechucení.

Poslední a nejvíce absurdní mi přijdou reklamní letáky řetězců. Internetová reklama aspoň nespotřebovává surovinu, je to vše virtuální (když teda nepočítám spotřebu surovin na výrobu hardware – počítače). Na reklamní letáky se spotřebují desítky tisíc tun papírů, který se naštěstí vrací zpět do oběhu. A víte jak to funguje ? Každý z nás to již viděl, protože letáky se roznáší i do těch nejzapadlejších vsí.

V podvečer nebo brzo ráno objeví na ulici stará babička s vozíčkem (a se psíkem). Obchází s vozíkem a psíkem všechny vchody a do všech schránek vhodí reklamní leták blízkých marketů. Babička je obvykle důsledná a i když máte plnou schránku, narve to tam vší silou. U některých vchodů je velký box na letáky, odkud si je mohou obyvatelé vzít. Poté následuje několik scénářů. Obvykle letáky skončí ve společné krabici, která se vyhodí do kontejneru s papírem. Případně každý z obyvatel domu vyhodí svůj leták zvlášť. Většina však zůstane ležet bez povšimnutí ve sběrném boxu a nějaký dobrák z domu je vyhodí do kontejneru s papírem. A opět, obvykle někdy v podvečer, do vaší ulice vstoupí stejná či podobná babička s vozíkem. Tentokrát má ale vozík prázdný a v ruce klacek. Umnými pohyby se přehrabuje v kontejneru a vybírá z něj papír, většinou tvořen čerstvě vyhozenými letáky.

Přijde vám to také divné ?